Poznáváme naše město – Ivanovice a Řečkovice

První školní den jsme po slavnostním přivítání a příjezdu do třídy ve školním autobusu s dětmi sdíleli naše plány na tento školní rok – čeká nás průzkum města Brna a jeho městských čtvrtí. Vysvětlili jsme si, že v naší cestě za poznáním začneme v našem nejbližším okolí a postupně se dostaneme přes naše město a Českou republiku až k Evropě, světu a možná i vesmíru. Toto nás ale čeká až v dalších letech. Tento rok máme tedy na programu naše město, a proto jsme hned zkraje školního roku začali tím nejbližším, co u školy máme. Jedno pondělí jsme se vydali na Ranč U Rezavé studánky, který máme od školy 20 minut pěšky a který se nachází v městské části Ivanovice. Velice ochotná a milá slečna z ranče nám trpělivě ukázala všechna zvířata na ranči a hned od začátku nás i zapojila do běžného dění. Bylo potřeba nakrmit ovce a králíky, vyhřebelcovat koně, vyčistit kopýtka, přinést a vykartáčovat deky na jízdu a teprve poté, co byla veškerá práce hotova, jsme se mohli na koních i svézt. Tím, že jsme pracovali v týmu a jednotlivé úkoly si rozdělili, nám šla práce hezky od ruky. Pomáhali jsme jeden druhému, někdo měl větší sílu nést kyblík plný krmení pro ovce, někdo zase lepší oko na kartáčování koňské hřívy. Po samotné procházce na koňském hřbetě jsme koníkům dali poděkování v podobě pohlazení a suchého rohlíku a od slečny jsme si se zájmem vyslechli upozornění, že zvířata v ohradě se nesmí krmit, že je lepší nasušené pečivo či čerstvá jablka přinést pracovníkům ranče, kteří ho poté zvířatům rozdělí. Nakonec nás slečna překvapila tím, že nás vzala do ohrady klisen, kde bylo i hravé a zvědavé hříbátko. Po cestě na ranč i zpět do školy jsme věnovali pozornost všemu, co jsme kolem nás viděli, ať už to byly louky a pole, šípky a ořechy, výhledy na Ivanovice a Bauhaus, nebo zahrady a garáže našich nejbližších sousedů, také jsme si připomněli, jak se chovat na silnici a na co si dát pozor.

Po prozkoumání Ivanovic jsme na měsíc září naplánovali ještě průzkum Řečkovic, jelikož naše škola sídlí přímo v této čtvrti a bylo tedy jasné, že i zde musíme začít. Prošli jsme se kolem točny a ukázali si, podle čeho poznat, která šalinka jezdí kam, tedy že k nám do Řečkovic jezdí jednička. Opět jsme si připomněli, jak se chovat na silnici, na chodníku i na přechodu, a poté jsme zamířili do místní knihovny. Děti, které už do knihovny chodí, nasdílely s těmi ostatními, jaká jsou v knihovně pravidla, jaké služby knihovna nabízí, paní knihovnice nám potom poskytla vícero informací, knihovnu jsme si prohlédli (a doufáme, že jsme děti i nalákali k další návštěvě třeba s rodiči) a pokračovali k další zastávce našeho průzkumu, a tou byla pošta. Na poště jsme si ukázali zařízení pořadová čísla, takže už víme, kde uvidíme, že na nás přišla řada. Děti samy zkusily přijít na to, proč se na poštu chodí a jaké služba pošta nabízí, zopakovali jsme si také z předchozí výuky, co všechno musí být napsáno na obálce, aby dorazila ke svému adresátovi. Z pošty jsme to vzali přímo za nosem k řečkovickému kostelu a přes zamčenou mříž alespoň nahlédli dovnitř, podívali jsme se i okolo kostela a našli místa k odpočinku a fontánku. Poslední zastávkou tohoto velkého dne byla cukrárna Větrník, kde jsme si dopřáli něco dobrého na zub.

Děti poté z těchto dvou dnů vytvořily koláž z fotek a obrázků, která nyní zdobí chodbu školy a ke které bude každý měsíc přibývat koláž jako vzpomínka na průzkum další městské části.

• 

• 

• 

Více fotografií najdete ve Fotogalerii