Poznáváme naše město – Brno-střed

V rámci našeho ročního projektu jsme pro měsíc říjen zvolili městskou část Brno-střed. Šalinkou jsme se vypravili do divadla Radost a jelikož představení začínalo již v 8:30, museli jsme si přivstat, abychom stihli sraz už v 7:15. A to se nám vyplatilo. Ranní ptáče dál doskáče, a my jsme tak stihli velké množství věcí. Představení Krkonošské pohádky aneb Trautenberk a Krakonoš jsme si ohromně užili, děti se smály a celý příběh pozorně sledovaly. Kromě příběhu, hudby a hereckých výkonů jsme obdivovali i nádherné rekvizity a loutky, jak ty, které byly součástí představení, tak ty, které nyní slouží jako výzdoba vestibulu divadla. Z divadla jsme se vydali pěšky a poté šalinkou na Zelný trh přes Starou radnici. Všimli jsme si křivé fiály na portále a nezapomněli jsme ani na brněnské kolo a draka. Ať jsme se snažili, jak jsme se snažili, na bříšku jsme ho polechtat nedokázali. Protože na radnici zrovna probíhala hudební zkouška, poslechli jsme si kousek a také jsme měli možnost nahlédnout do vnitřních prostor radnice. Poté jsme přes radnický dvůr vešli zezadu do nové tržnice na Zelném trhu a měli jsme štěstí, jelikož byla otevřená terasa. Zde se nám nabídl krásný pohled na město, a protože bylo příjemné počasí, pěkně jsme si tady polebedili a posvačili. Na Zelném trhu jsme si u trhovců koupili ovoce a zamířili jsme ke katedrále sv. Petra a Pavla. Prohlédli jsme si ji zevnitř i zvenku a pokračovali dále na Petrov, kde jsme nakoukli do nově zpřístupněných kapucínských teras a odpočívali na lavičce Václava Havla. V parku na Petrově jsme si užívali posledních teplých chvil a slunečních paprsků a dále zamířili ke kostelu sv. Jakuba. Dětem netrvalo dlouho najít sochu nahatého mužíčka v okně kostela a upřímně, pobavili jsme se nad možnými důvody, proč tam ten mužíček je, na které měly děti samy přijít. Kostel jsme si poté prohlédli uvnitř. Protože se vedle kostela nachází i kostnice, vysvětlili jsme si, co kostnice je, a ukázali jsme si vstup. Poté už nás čekala jen cesta šalinkou zpátky do školy a my už z minulé expedice víme, že k nám jezdí číslo 1 a nenavazuje-li autobus, je třeba kopec vyjít po svých, jako tomu bylo i tentokrát.

Další den jsme si ve škole přečetli pověsti o křivé fiály, o nahatém mužíčkovi u Jakuba, i proč hodiny na Petrově odbíjí poledne už v jedenáct hodin. Zakončili jsme tak další expediční průzkum města.

• 

• 

• 

Více fotografií najdete ve Fotogralerii.