Poznáváme naše město – Kohoutovice a Pisárky

Lednový expediční den byl vyhrazen poznávání Kohoutovic a Pisárek. Ráno jsme vyrazili na cestu, která byla naše zatím nejdelší. Přestupovali jsme na královopolském nádraží a jeli okružní linkou až k pavilonu Anthropos, který byl prvním cílem našeho zkoumání. V Anthroposu se jenom nám věnovala milá průvodkyně. Společně jsme prošli vývoj člověka od hominidů a modelu Lucy navrženého dle nejstarší kostry nalezené v Africe. Viděli jsme také rodinky jednotlivých druhů, zkoumali jsme, jak uměl každý druh pracovat s nástroji či ohněm. Děti hodně zaujala kostra 11letého chlapce, který nejspíše umřel proto, že se mu do rány po mléčném zubu dostala infekce. Naše děti se nezalekly ani reálných exponátů, ani výkladu ve slovenštině. A už vůbec ne mamuta, který je dominantou pavilonu. Měli jsme velké množství dotazů, na které průvodkyně trpělivě odpovídala. Víme, že mamutí mládě po narození vážilo 100 kg, že mamut používal kly hlavně jako pluh při pohybu sněhem nebo že lov mamutů byl velice nebezpečnou záležitostí a že primárním důvodem nebylo mamutí maso. Děti hodně informací samy znaly také z pohádky Doba ledová, což ukázaly u rodinky neandrtálců. Po svačince jsme se dopravili do Kohoutovic a ve směru od Staré dálnice jsme vstoupili do obory Holedná.

Měli jsme štěstí na krásné počasí, země byla zmrzlá, takže jsme nechodili po blátě a užili si pohled na lehký sněhový poprašek. Hned u vchodu si děti zadováděly na přírodním hřišti a poté zamířily k výběhu prasátek. Prasátka se hřála na sluníčku, nechala se ochotně vyfotit a jedno si také přišlo pro podrbání. Oboru jsme po jedné z tras celou obešli, a dokonce jsme viděli i daňky, celou velkou dančí rodinku. Pozorovali jsme je z dálky a s respektem, v tichu, bez hnutí. Po chvíli jsme se k nim vydali blíže, ale daňci si drželi svůj odstup a po krátké chvíli se s námi rozloučili a odběhli pryč. Celý zbytek výletu jsme strávili na čerstvém vzduchu a na sluníčku, oboru jsme celou obešli a už nás čekala jen zpáteční, téměř hodinová cesta zpátky do školy.

Na tomto výletě jsme opět upevňovali pravidla účastníků silničního provozu, v našem případě tedy chodců. Také jsme otevřeli téma chování v MHD, hlavně jak se chovat, když zapomenu vystoupit nebo když naskočím do špatného vozu. V oboře jsme si zažili, proč je důležité chovat se ohleduplně a tiše, což ostatně v muzeu platilo také. V muzeu během času na dotazy jsme trénovali nejen svůj projev a sílu hlasu, ale také jsme si zapřemýšleli nad tím, které dotazy jsou vhodné a které méně, čímž máme na mysli, že si děti samy uvědomily, že dotazy, které nejsou k tématu, neobohatí nikoho ve skupině a čas na jejich zodpovězení by se dal využít lépe, jsou dotazy, které není nutné pokládat. V oboře jsme v reálném prostředí rozšiřovali znalosti v oblasti environmentálního vzdělávání. Tak jako předchozí expedice, i tato nám ukázala, že nás baví zážitková pedagogika a že využití jejích principů má smysl. Už se těšíme, které městské části se budeme věnovat v únoru.

• 

• 

• 

Více fotografií najdete ve Fotogalerii.